Jsou známy, mino jiné, dvě téměř věrohodné verze vzniku barevného bolońského psíka. A sice jedna hovoří o tom, že v dávných dobách 11. až 14. stol., kdy o nějakém chovu s vymezenými podmínkami ještě nebylo ani vidu ani slechu, se občas setkali jedinci rozdílného plemene. Třeba maltezáčka a bišonka. Jejich nahodilí potomci se podobali větší či menší částí každému z rodičů. Pokud se setkali s nějakým barevným partnerem, byl to pravděpodobně první krok ke vzniku barevných variet, dříve jinak jedině bílé čisté rasy.
Druhá a též velice pravděpodobná verze začíná u pomyslných obdarování.
Mimo španělského krále Filipa II, který získal jakoby darem boloňské psíky to byla i carevna Kateřina Veliká (1729-1796), která je na mnohých obrazech se zvířaty. Milovala nejenom své hřebce, ale i psům se dostala obrovská čest, být na plátnech s jejími portréty. Cenné dary nesměly zaniknout a tak se psi množili. Ale i Rusko mělo své kruté epochy dějin. A tak výstřelem z Aurory se na dlouhá léta režim otočil. Z kruté vlády carů se stala ještě krutější vláda rudého lidu. Vznik socialismu tvrdě potíral buržoazní přežitky a tak zelenou měl pouze ten, kdo byl pro společnost užitečný. A to malý společenský psík skutečně nebyl. V okolí St. Peterburgu (Leningradu) se uchovalo malé množství psíčků, kteří se alespoň vzdáleně podobali boloňkám. Chyběli vhodní chovní jedinci. Import byl absolutně nemožný a tak se občas degenerující krev doplnila např. Jorkšírem, nebo Shih Tzu, kterých však také bylo v tehdejším Sovětském svazu pomálu.
Teprve po pádu komunismu se díky migraci začala dostávat nová krev i do postkomunistických zemí. A jak to bývá, odříkaného chleba, největší díl. Dnes jsou v Rusku ceněna a velmi oblíbená mnohá miniaturní plemena, která bylo zakázáno tolik let chovat. A jedním z nich je i Tsvetnaya – Cvetnaya bolonka. U nás je nazývána Barevným boloňským psíkem a ve světě známa jako Bolonais Color, Bolognese Color …
Nejnovější komentáře